diff --git a/KMA NM/Zkouška/03. okruh.md b/KMA NM/Zkouška/03. okruh.md
new file mode 100644
index 0000000..4901a93
--- /dev/null
+++ b/KMA NM/Zkouška/03. okruh.md	
@@ -0,0 +1,117 @@
+**Přímé metody pro řešení soustav lineárních algebraických rovnic. Gaussova eliminační metoda. LU a Choleského rozklad. Existence a jednoznačnost trojúhelníkového rozkladu. Stabilita trojúhelníkového rozkladu. Přímé metody pro soustavy se speciální maticí.**
+
+### Soustava lineárních algebraických rovnic
+
+Metody
+- přímé
+- iterační
+
+Formulace
+- Dána matice $A$ a vektor pravé strany $b$. Hledáme vektor $x$, aby platilo $Ax = b$.
+- Předpokládáme, že $A$ je **regulární** (tj. soustava má jedno řešení).
+
+2 typy soustav
+- soustavy s obecnou maticí
+	- přímé metody
+- soustavy se speciální maticí (symetrická, řídká, ...)
+	- iterační nebo modifikovace přímých metod
+
+Cramerovo pravidlo
+- metoda
+- $x_{i} = \frac{\det(A_{i})}{\det (A)}$
+- nutno vypočítat $(n+1)$ determinantů
+
+Princip
+- Soustavy $Ax = b$ a $TAx = Tb$, kde $T$ je regulární matice, jsou ekvivalentní.
+- Touto transformací lze získat trojúhelníkovou soustavu ... $Ux = y, U = TA, y = Tb$ ... tu lze řešit zpětným chodem
+
+### Gausova eliminační metoda
+
+Přímý chod
+- převedení matice na trojúhelníkový tvar sčítání řádku s násobkem jiného
+	- cílem vynulování sloupce pod diagonálou
+- trojúhelníkovou soustavu řešíme zpětným chodem
+
+Efektivnost algoritmu GEM
+- výpočet multiplikátoru + přímý chod + zpětný chod
+- $\frac{1}{3}N^3 + N^2 - \frac{1}{3}N$, kde $N$ je řád matice $A$
+
+Realizovatelnost GEM
+- může se stát, že algoritmus bude v nějakých případech nucen při řádkových úpravách dělit nulou
+- pro tyto případy normální GEM není realizovatelná a musíme použít GEM s pivotací
+	- je-li matice $A$ **ostře diagonálně dominatní**, pak je algoritmus **GEM realizovatelný**
+		- absolutní hodnota čísla na diagonále je ostře větší než součet abs. hodnot a ostatnách čísel v tomto řádku
+	- je-li matice $A$ **symetrická a pozitivně definitní**, pak je algoritmus **GEM realizovatelný**
+		- má všechna vlastní čísla kladná
+
+**Existence řešení**
+- soustava $Ax = b$ má právě 1 řešení, když je $A$ regulární
+	- lineárně nezávislé řádky a sloupce
+	- $\det A \neq 0, \quad \forall \lambda \neq 0$
+
+**GEM se sloupcovou pivotací**
+- vždy vezmeme sloupec a najdeme v něm **největší absolutní hodnotu** a **prohodíme řádky** tak, aby **to číslo bylo na diagonále** (tím zajistíme, že nebudeme dělit nulou)
+- nevýhodnou je prohledávání
+	- s postupující GEM se ale zrychluje - prohledáváme méně prvků
+- řádková pivotace
+	- princip stejný, akorát je třeba zaměnit i příslušné složky řešení $x$ (prohození sloupců prohází složky řešení)
+- GEM s pivotací je **realizovatelná pro libovolnou regulární matici** $A$
+
+### Metoda LU-rozkladu
+
+**LU-rozklad**
+- $A$ ... regulární matice řádu N
+	- lze rozložit na $A = LU$
+- $L$ ... dolní trojúhelníková matice řádu N
+- $U$ ... horní trojúhelníková matice řádu N
+
+LU-rozklad **existuje**, pokud lze provést pivotaci tak, aby se eliminovaly nuly na diagonále.
+
+Jednoznačnost LU-rozkladu
+- LU-rozklad **není jednoznačný**. Jednoznačnosti je možné dosáhnout tak, že si zvolíme diagonálu jedné z matic (např. do L dáme na diagonálu jedničky).
+- Pokud je $A$ **regulární** a **všechny pivoty jsou nenulové**, tak existuje jednoznačný LU rozklad (jinak je potřeba provést pivotaci).
+
+**Řešení soustavy LU-metodou**
+1. zadáno $A, b$, provedeme LU-rozklad: $A = LU$
+2. řešení trojúhelníkové soustavy: $Ly = b$ - hledám $y$
+3. řešení trojúhelníkové soustavy: $Ux = y$ - hledám $x$
+
+**Využití LU-metody**
+- když počítáme více soustav, kde se mění pouze pravá strana $b$
+	- stačí provést pouze jeden LU-rozklad (náročný) a poté už jen několikrát opakovat řešení trojúhelníkových soustav (jednoduchý výpočet - výhoda oproti GEM)
+- řešení maticových soustav $AX = B$
+- nedourčené soustavy - soustavy se singulární maticí
+	- máme méně rovnic než neznámých (dovyrobíme si další řádky)
+
+**Choleského rozklad**
+- speciální případ LU-rozkladu pro **pozitivně definitní matice**
+- $A = L\cdot L^T$
+- pozitivně definitní matice má vždy Chol. rozklad
+- rozklad je jednoznačný, pokud jsou diagonální prvky $L$ kladné
+
+Stabilita LU-rozkladu
+- obecně stabilní, pokud se provádí s pivotací (permutací řádků)
+- bez pivotace může být nestabilní, pokud má matice $A$ velmi malé nebo velké prvky
+- Chol. rozklad je numericky stabilní pro pozitivně definitní matice
+
+### Přímé metody pro soustavy se speciální maticí
+
+Symetrická matice
+- používáme symetrickou verzi GEM a LU-rozkladu
+	- $A = LDL^T$ - $D$ je diagonální matice
+	- rozklad zachovává symetrii původní matice
+	- efektivnější, rychlejší a stabilnější než obecná LU-metoda
+- symetrická + pozitivně definitní
+	- Choleského rozklad
+
+Pásová matice
+- řídká matice s **nenulovými prvky kolem diagonály**
+- **zachovávají se pozice nul** (to v obecném případě neplatí)
+- pásová + symetrická + pozitivně definitní
+	- Choleského rozklad
+
+3-diagonální matice
+- pásová matice, kde jsou nenulové prvky na 3 diagonálách
+- metoda faktorizace
+	- $A \cdot Y = F$ ... soustava $n+1$ lineárních algebraických rovnic
+	- přímý chod + zpětný chod
diff --git a/KMA NM/Zkouška/04. okruh.md b/KMA NM/Zkouška/04. okruh.md
new file mode 100644
index 0000000..89df726
--- /dev/null
+++ b/KMA NM/Zkouška/04. okruh.md	
@@ -0,0 +1,62 @@
+**Stacionární iterační metody pro soustavy lineárních algebraických rovnic. Jacobiho a Gaussova-Seidelova metoda, SOR metoda. Nutná a postačující podmínka konvergence iterační metody, postačující podmínka konvergence iterační metody.**
+
+### Iterační metody
+
+- používány pro řídké matice
+
+Obecný zápis
+- $Ax - b = 0 \leftrightarrow F(x) = 0$ přepíšeme na tvar $x = Hx+g \leftrightarrow x = \Phi(x)$
+- iterační formule ... $x^{(k+1)} = H \cdot x^{(k)} + g$
+	- $H$ rozhoduje o kvalitě metody
+- počáteční aproximace $x^{(0)}$, zastavovací podmínka $\Vert x^{(k)}-c^{(k-1)}\Vert < \epsilon$
+
+**Jacobiho metoda**
+- z $i$-té rovnice vyjádřím $i$-tou složku vektoru $x$
+	- $i$-tá rovnice ... $a_{i1}x_{1} + a_{i2}x_{2} + \dots a_{in}x_{n} = b_{i}$
+- iterační formule
+	- $\displaystyle x_{i}^{(k+1)} = \frac{1}{a_{ii}}\left( b_{i} - \sum^n_{j=1; j\neq i} a_{ij}x_{j}^{(k)} \right)$ pro $a_{ii} \neq 0$
+	- $H$ ... řádky jsou jednotlivá vyjádření $x_{i}$
+	- $g$ ... sestavený z členů bez $x$ ve vyjádření $x_{i}$
+
+**Gaussova-Seidelova metoda**
+- stejný princip jako u Jacobihovy metody, ale pokud při výpočtu $(k+1)$-iterace již známe $(k+1)$ iteraci u některých složek, tak ji použijeme
+- iterační formule
+	- $\displaystyle x_{i}^{(k+1)} = \frac{1}{a_{ii}}\left( b_{i} - \sum^{i-1}_{j=1} a_{ij}x_{j}^{(k+1)} - \sum^{n}_{j=i+1} a_{ij} x_{j}^{(k) }\right)$
+
+**SOR metoda**
+- princip
+	- vychází z Gauss-Seidelovy metody
+	- vyjádříme $(k+1)$-iteraci pomocí $k$-té iterace a změny ... $x_{i}^{(k+1)} = x_{i}^{(k)} + r_{i}^{(k)}$
+	- idea: k urychlení nepřičteme změnu $r_{i}^{(k)}$ ale její násobek $\omega\cdot r_{i}^{(k)}$
+- iterační formule
+	- $\displaystyle x_{i}^{(k+1)} = \omega\cdot x_{i,GS}^{(k+1)} + (1-\omega)x_{i}^{(k)}$
+	- lineární kombinace $(k+1)$-iterace GS-metody a $k$-té iterace metody SOR
+- volba $\omega$
+	- musíme si zvolit parametr $\omega$
+	- tento parametr může metodu zhoršit či vylepšit oproti GS
+	- vzorec, který (ne vždy) dokáže vypočítat optimální $\omega$
+		- $\displaystyle\omega_\text{opt} = \frac{2}{1 + \sqrt{ 1- \rho(H_{J}) }}$
+		- $\rho(H_{J})$ ... spektrální poloměr Jacobiho matice $H$
+
+### Konvergence iteračních metod
+
+$\displaystyle\lim_{ x \to \infty } x^{(k)} = x^*$
+
+Nutná a postačující podmínka konvergence
+- $\rho(H) = \max|\lambda_{i}(H)| < 1 \Longleftrightarrow$ metoda konverguje $\Longleftrightarrow$ úloha je stabilní
+	- $\rho(H)$ ... spektrální poloměr matice $H$ = maximální vl. číslo matice $H$ v abs. hodnotě
+- čím blíž bude spektrální poloměr 1, tím bude metoda pomalejší
+	- snaha, dostat ho co nejvíce k 0
+
+Postačující podmínka konvergence
+- $\Vert H\Vert \leq q < 1 \implies$ metoda je konvergentní
+	- multiplikativní maticová norma: $\Vert A\cdot B\Vert \leq \Vert A\Vert\cdot\Vert B\Vert$
+- podmínka pro konvergenci SOR
+	- $\rho(H_{SOR}) \geq |\omega-1| \quad \forall \omega \in R$
+
+Konvergenční věty
+- podmínky pro $H$ jsou nepraktické, $H$ je těžko spočitatelná
+- $A$ je ostře diagonálně dominantní $\implies$ konverguje Jacobiho i GS metoda pro libovolnou volbu $x_{0}$
+- $A$ je symetrická a poz. definitní $\implies$ konverguje GS metoda
+- SOR metoda konverguje $\implies 0 < \omega < 2$
+- $A$ je symetrická a poz. definitní, $0 < \omega < 2 \implies$ SOR metoda konverguje
diff --git a/KMA NM/Zkouška/06. okruh.md b/KMA NM/Zkouška/06. okruh.md
new file mode 100644
index 0000000..08bea0d
--- /dev/null
+++ b/KMA NM/Zkouška/06. okruh.md	
@@ -0,0 +1,88 @@
+**Numerické metody pro řešení úloh na vlastní čísla. ƒČástečný problém a úplný problém. Mocninná metoda a metoda Rayleighova podílu. Ortogonální transformace. Singulární rozklad matice. Využití pro rešení obecných soustav lineárních algebraických rovnic.**
+
+### Vlastní čísla
+
+- $Av = \lambda x$
+	- $\lambda$ ... vlastní číslo
+	- $x$ ... vlastní vektor
+- charakteristická rovnice ... $\det(A - \lambda I) = 0$
+- spektrální matice ... $A = \text{diag}(\lambda_{1}, \lambda_{2}, \dots, \lambda_{n})$
+
+Typy problémů
+- **úplný problém**: úlohou je najít všechna vl. čísla
+- **částečný problém**: úlohou je najít pouze některá vl. čísla (obvykle s největší absolutní hodnotou)
+
+### Mocninná metoda
+
+Řeší částečný problém - vlastní číslo matice $A$ s největší absolutní hodnotou.
+
+**Předpoklady**
+- $A$ má $n$ LN vlastních vektorů
+- existuje právě jedno dominantní vlastní číslo
+- vl. čísla lze seřadit: $|\lambda_{1}| > |\lambda_{2}| \geq |\lambda_{3}| \geq \dots \geq |\lambda_{n}|$
+
+**Algoritmus**
+- **vstup**: matice $A$ a sloupcový vektor $y^{(0)}$ (LK vlastních vektorů)
+- **zastavovací podmínka**: $|\lambda^{(k+1)} - \lambda^{(k)}| < \epsilon$
+1. pomocí iterační formule $y^{(k+1)} = A\cdot y^{(k)}$ počítáme další $y^{(k+1)}$ pro $k = 0, 1, \dots$
+2. z vektoru $y^{(k+1)}$ vybereme index $i$, kde je absolutní hodnota $|y^{(k+1)}_{i}|$ největší
+3. vypočítáme přibližné vl. číslo $\displaystyle\lambda^{(k+1)} = \frac{y^{(k+1)}_{i}}{y^{(k)}_{i}}$
+	- použijeme hodnoty na $i$-tém indexu v aktuálním a předchozím vektoru $y$
+4. opakujeme, pokud neplatí zastavovací podmínka
+
+**Poznámky**
+- kvůli přetečení/podtečení je vhodné vektor $y^{(k+1)}$ v každém kroku normovat
+	- $\displaystyle y^{(k)} = \frac{y^{(k)}}{\Vert y^{(k)}\Vert}$
+
+### Metoda Rayleighova podílu
+
+Tato metoda je velice podobná mocninné metodě, ale pro výpočet lambdy použijeme **jiný vzorec** níže.
+
+$\displaystyle\lambda_{k} = \frac{y^{(k-1)^T} \cdot y^{(k)}}{y^{(k-1)^T} \cdot y^{(k-1)}}$
+
+**Předpoklady**
+- stejné jako u mocninné metody
+- **navíc**: matice $A$ je **blízce symetrická** (hodnoty jsou téměř symetrické)
+	- vlastní vektory jsou díky tomu ortonormální
+	- $v_{i}^Tv_{j} = 0, i\neq j \quad v_{i}^Tv_{i} = 1$
+
+**Poznámky**
+- konverguje k nule zhruba dvakrát rychleji
+
+### Ortogonální transformace
+
+**Podobnost matic**
+- matice $A$ a $B$ jsou si podobné, pokud existuje $P$, pro které platí $P^{-1}AP = B$ nebo $A = PBP^{-1}$
+- podobné matice mají **stejná vlastní čísla**
+
+**Princip**
+- konstruujeme posloupnost vzájemně podobných matic, která konverguje k matici, jejíž vlastní čísla se dají snadno určit
+- posloupnost vzájemně podobných matic: $A_{k+1} = Q_{k}^TA_{k}Q_{k}, k = 0,1,2,\dots$
+
+**Metoda QU-rozkladu**
+- používáme pro obecnou matici
+- $A = QU$
+	- $Q$ ... ortogonální matice - $QQ^T = I$, tedy $Q^T = Q^{-1}$
+	- $U$ ... horní trojúhelníková matice
+- $B = UQ$
+	- $U = Q^{-1}A \implies B = Q^{-1}AQ = Q^{T}AQ$
+
+Příkladem ortogonální matice je matice rovinné rotace o úhel $\alpha$.
+- pro dostatečně velké $k$ je $A^k$ horní trojúhelníková matice
+
+$$
+\begin{bmatrix}
+\cos \alpha & -\sin \alpha \\
+\sin \alpha & \cos \alpha
+\end{bmatrix}
+$$
+
+**Metoda Jacobiovy diagonalizace**
+- používáme, když $A$ ... reálná symetrická matice
+- $\implies \exists$ ortogonální matice $Q$ taková, že $Q^TAQ = A$
+- $A$ ... spektrální matice = matice s vlastními čísly na diagonále
+- **postupné nulování**
+	- vybereme prvek mimo diagonálu a ten vynulujeme
+	- poté vybereme další, ale zase se nám odnuluje ten původní
+	- při iteračním pojetí ale budou všechny prvky mimo diagonálu konvergovat k nulám
+